Myslivecké troubení je prastarou tradicí české myslivosti, na čas pozapomenutou, ale v posledních desetiletích znovu nabývající na oblibě i významu. Jen málokterý společný lov či myslivecká akce se obejde bez troubení. Mysliveckým troubením prezentujeme kulturní úroveň české myslivosti na veřejných vystoupeních zejména také směrem k nemyslivecké veřejnosti.
Myslivečtí trubači jsou přitom většinou hudební amatéři, kteří až se vztahem k myslivosti propadli kouzlu hry na bezventilové žesťové nástroje – přirozené lovecké rohy, zvané borlice a lesnice, jejichž tóny dokáží navodit loveckou atmosféru. /převzato: www.trubaci.cmmj.cz/
Více informací jak se stát trubačem: KLUB TRUBAČŮ ČMMJ
I když troubení při lovech vzniklo původně pro dorozumívání, tedy k dosažení lepší organizace, a to nejen pro zahájení a ukončení lovecké akce, ale i k dávání pokynů v jejím průběhu, jistě již v těch dávných dobách měli lovci při troubení hezký pocit, stejně jako je tomu dnes.
V dnešní praxi ještě z části zůstalo, že troubení podstatně zlepšuje organizovanost i bezpečnost při lovech, avšak převládá troubení pro krásno, pro přikrášlení mysliveckých akcí. Působí na mysliveckou etiku, dodržujeme jak praktický, tak i estetický odkaz našich mysliveckých předků.
A pokud jde o ostatní zvyky a tradice, jsou, jak s oblibou říkám, třešničkou na dortu, diamanty, či ošperkování mysliveckých zvyků, jakéhokoliv mysliveckého obřadu, ať je to přijímání mezi myslivce, výřad, nebo pasování na lovce. /www.myslivost.cz/
Myslivecké zvyky a tradice v praxi ► 